
Série: Hunger games
Díl: druhý
Autor: Suzanne Collins
Vydáno v ČR: 2010
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 336
Mé hodnocení:
Teď je čeká turné po všech krajích a nakonec každoroční trénování splátců vybraných k boji v aréně. Ale už to, že Katniss navštíví sám prezident Kapitolu Snow značí nepříjemnosti a komplikace. Kapitol zuří a vítězství Katniss a Peety vidí jako vzpouru. Během turné Katniss s Peetou celou situaci ještě zhoršují a situace v krajích se vyostřuje. Lidé pracují více, ale mají málo peněz. Plot kolem kraje je pod neustálým elektrickým proudem. Tresty a bičování jsou na denním pořádku a ve vzduchu je cítit napětí a nejistota. Na druhou stranu se začíná objevovat první odpor. Lidé v krajích se pomalými krůčky odvažují k tomu, aby se Kapitolu postavili.Najdou odvahu, nebo se nechají zastrašit?
,,Jen mluv, Katniss Everdeenová. Jeho mohu nechat zabít snadno, pokud nedospějeme k uspokojivému řešení," říká. ,,Nijak mu nepomáháš tím, že s ním každou neděli chodíš do lesa."

V tomto díle se nám objevuje několik nových postav. Například postava Plutarcha, nového tvůrce Hladových her. Dále se na scénu dostává všemi obdivovaný Finnick, který je i pod svou drsnou slupkou citlivý a raněný svým osudem. Zajímavou postavou je Johhana, která si nikoho nepouští k tělu, tváří se jako tvrďák a na nikom ji nezáleží. Nejen ona nás nakonec překvapí. Větší prostor se dostává Hurikánovi, který působí v Katniss zmatek ještě větší, než doposud byl. Prim, sestra Katniss působí mnohem vyspěleji a ne tak křehce a zranitelně jako v prvním díle.
Já se ovšem nedokážu zastavit, takže se potácím pořád dál, zakopnu o jejich těla a také upadnu. Další oběť přibyla na hromadu.
Pokud jste si po přečtení prvního dílu říkali, že svět Panemu už nemůže být drsnější, tak Vás Vražedná pomsta přesvědčí, že může. Nedokážu říct, zda se mi více líbil první, nebo druhý díl. Oba je mám ráda pro něco jiného. Druhý vám přece jen možná bude připadat ještě o trochu více akčnější a to hlavně proto, že jste seznámeni s prostředím a není potřeba se u toho více zdržovat. S. Collins mě na konci tohoto dílu nechala sedět s otevřenou pusou. Představovala jsem si různé zakončení, ale to její mě vůbec nenapadlo, i přesto, že zpětně vidím, že nám během knihy dávala pár nenápadných vodítek. Bylo to napínavé, bylo to skvělé. Autorka ze mě během čtení ždímala všechny nervy a já jsem u některých scén málem přestávala dýchat. No každopádně, teď už je to na Vás, jak se s tím poperete a já Vám přeji pevné nervy :).
zdroj obrázků: google.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat